Takže...
Datum konání: začátek pátek 9.5.08 20:00 - konec neděle 11.5.08 13:00
Místo konání: Milovice - Boží Dar
Počet lidí : UN + USA - 200 - 300
Afghánci + Rusko + Talibán a jiní škudci - 400 - 500
Počasí: přes den krásně (20°C) v noci asi 7 - 10°C
Po sbalení všech věcí, vyrazil jsem s Golfikem směr Přeštice, při cestě jsem naložil Čogiho a v pul 9 v pátek jsme dorazili k Penny
Zilvar, Dejvis, já, Kocis a ČogiPřeložení věcí a frčeli jsem směr Dobřany naložit 3 kluky z tamního týmu...
Po par hodinách cesty jsme se dostaly na nádraží v Milovicích ve 13:30...Nikdo tam nebyl až na pár smetáků s BW
Po asi hodině čekání jsme měli přesun do "města" po rusácích známého též pod názvem Boží Dar.... (Po prvé je to docela shock, ohromný plac, prostě nářez...)
Takže po uvedení a představování bla bla byla naše skupinka (5 členů United Nation - UN) přesunuta na plac mezi stromy a kopejte...
Po 4 hodinách práce byl bunkr hotov, ještě plachtu a mohli jsme se připravit na útoky čmoudů (Afghánců a Rusů)
První noc se rozdělila hlídka, kolem pulnoci jsme slyšeli jen řev a za ůpění "Alláááh Agbar, kráva je můj bratr" vyrazili čmoudi na naši základnu směrem hlavní brána (na levo od nás, tudíž jsme si ani nevystřelili...)
Druhý den ráno (sobota) po zjištění že se mi Zilvar snažil sníst mé piškoty a ponožky (Kocis promin za to kafe...) jsme se rozdělili na 4 čety (alfa, bravo, delta a čárlí ) 2 čety se vypravili na průzkum oblasti a 2 čety (mezi nimi i my) čekali v zákopech na odvoz transportéry...
Po asi 4 hodinách když jsme se 4x vraceli od brány k bunkru jsme se konečně dostali na transportéry a byli jsme odvezeni na místo útoku...
Jelikož jsme ani nevěděli kde jsme (nevěděl to ani náš velitel čety) zaslechli jsme křik "Alláh Agbar wole" (čmoudi zautocili na druhou četu z leva) vyrazili jsme jim tedy na pomoc...Ovšem dosti dlouhou oklikou přes jakousi Afghánskou vesnici, takže už byly asi čmoudi informovaní, protože když jsme je viděli naposledy, utíkali nejspíš směr Mekka, párkrát jsme si vystřelili a po následnovné honičce jsme se opět zformovali do čet a vyrazili směr kopec "Kozí vrchy" na Afghánskou Varnu Ópia
Při průzkumu terénu jsme narazili na skupinu Afghánů a my jakožto mírové sbory UN jsme nemohli vystřelit když nebyl důvod, prošacovali jsme pár domorodců a hledali jsme mouku (opium) nebo zásobníky do zbraní atd...
Při tom všem křik nevinných dětí a "Alláh Agbar" (fakt na nervy) zdrželi jsme se tam s nimi asi hodinu, vyrazili jsme na kopec, kde jsme slyšeli výstřely.
Tam taky čekalo pár rozzuřených po zuby ozbrojených čmoudů,poslední z nich mi stáhl AK47 do okna budovy, mě zbyla půlka v ruce, takže pohoda, asi jsem dostal zásah, radši jsem šel na mrtvoliště montovat.Kluci pokračovali dál na vesnici.
Když jsem zatlačil slzu v oku slyšim ve vysílačce "hanzi kde jsi, jdu k tobě" přišel Zilvar a za ním Čogi, hubu nateklou, dostal přímo do brady.Když jsem potom viděl ten zástup našich UN a amíků s reflexníma vestama, došlo mi že se ta vesnice jen tak nevzdá....
Pak přijeli transportéry a stíhač tanků, všichni mrtvý jsou živý a útok začal nanovo...
Při postupu krytí transportéry stříleli jsme jako divý, bohužel transportéry brzo odjeli a my jsme byli pomalu bez krytí, dostal jsem spršku ze samopalu, šel jsem na mrtvoliště znovu...
Takže základnu čmoudů jsme nedobili, vracíme se z5 na základnu, Zilvar jel asi OTčkem, zbytek týmu nasedl do UAZe (při nasedání menší konflikt s G3, viď Dejvis ?
) a jedem....Po asi 3 km nam skocil pred kola maník s miminem a naráz jsme byli obklíčení grupou čmoudů, ukradli nám UAZ a šli jsme pěšky asi jeste kilák 
Po zdlouhavem dni mensi spanek prospeje, tak sme chrneli asi vsichni...
Nastala noc a my se jen obávali jestli zaútočí na nás, protože základna byla dost oslabená tím, že mnoho týmů jelo domů...
V asi 23:00 jsme slyšeli "Allláh Agbar" a křik čmoudů, všichni rázem na nohách a pokoušeli se v té tmě najít aspon svou AEG
Po tomto "útoku" jsme zjistili že dotyčný Afghánec je v značně podnapilém stavu, takže jsme o5 ulehli ke spánku...
Ve 2:00 ráno mě probudila dávka z našeho mimina, asi Dejvis myslím, přímo před naším postavením se uchýlila parta Afghánců a ostřelovala náš bunkr, všichni o5 na nohou a už to jen lítalo, všichni konali svou povinnost, potom přišla pomoc v podobě světlice a baterek, posvítili nám a my jen kropili a kropili, řežba, střeva venku, hrůza v očích mých i mých spolubojovníků, dostali jsme ty Afghány, ovšem statečně padli i 2 z našich řad....Po tomto útoku už žádný další nebyl, bylo nám řečeno že se už nic dalšího nechystá, takže jsme nabili kvéry a šli spát...
V neděli ráno kolem 6:00 jsme byly 3 vzhůru, udělal jsem oheň a dal jsem vařit vodu na kafe, zkontrolovali jsme tábor, po zjištění že jsme z celého tábora (asi 50 - 70 lidí) jediní bojeschopní (ostatní spali) dali jsme si kafe a taky sme zjistili že nám v noci někdo ukradl vlajky (prý Afgháni s nokťákama)...
V 8:00 brífink - máme jet na poslední zbytky Afghánů, tak jsme rozbili tábor, připravili vše na odjezd a už frčíme, jen na lehko, ta samá vesnice kde předešlého dne padlo tolik našich spolubojovníků...Byla prázdná....
Takže jedem jinam, přesun na druhou vesnici, po zjištění že je obydlená, hrr do utoku, po asi 15-20 minutách padla,urkutné boje, odešlo nám mimino, my sme si oddechli že je to za náma a vyrazili jsme směr základna, sbalili, naložili do aut, počkali ještě na přijíždějící transportér (s PIZZOU z města...ehhh
) rozloučili jsme se s Milanem a dostali jsme pozvání na další akcePLUSY - Obrněné transportéry, nové prostředí, technika, první větší akce týmu, seznámení s cizími lidmi z oboru, promyšlený scénář, hezká zdravotnice
, new modré čepičky ...MINUSY - trochu dost pokulhávala komunikace mezi týmy, Alfa o nás asi vubec nevěděla, (prý neznámému radistovi...)
,velitel čety nerozhodný, netušil kde jsme , kam mame jit, co dělat..., mapa bunkrů, do odjezdu sme nevěděli v jakém jsme vubec koridoru, nepřiznávači (jako vždy) 
.....MOJE HODNOCENí : 6-7/10
